Vývoj spalovacích motorů a rozvoj automobilového průmyslu v první čtvrtině 20. století se promítl i na železnici. Výrobci osobních šlapacích drezín a kol začali nabízet svá vozidla se zážehovými motory a mechanickým přenosem síly na hnací kolo či „nápravu“ v malém rozsahu již před první světovou válkou, zejména však ve dvacátých letech minulého století. Dokladem toho jsou 

Vývoj spalovacích motorů a rozvoj automobilového průmyslu v první čtvrtině 20. století se promítl i na železnici. Výrobci osobních šlapacích drezín a kol začali nabízet svá vozidla se zážehovými motory a mechanickým přenosem síly na hnací kolo či „nápravu“ v malém rozsahu již před první světovou válkou, zejména však ve dvacátých letech minulého století. Dokladem toho jsou zachovalé malé drezíny a kola, s nimiž se v nevelkém rozsahu můžeme setkat v železničních muzeích či na nostalgických akcích. Např. firma Wohanka doplnila své čtyřkolové traťmistrovské kolo vzduchem chlazeným motorem o výkonu 1¾ k a převodem se dvěma rychlostními stupni, firma Dresinia instalovala na svůj model obdobného kola návěstní svítilnu a motor o výkonu 1¼ k, umožňující rychlost až 30 km/h. Firma Wohanka vybavila svoji šlapací drezínu pro čtyři osoby vzduchem chlazeným motorem o výkonu 3½ k a dvoustupňovou převodovkou, které umístila v prostoru jednoho zadního sedla. Místo řidiče bylo na ponechaném vedlejším sedle, u něhož zůstal šlapací převod pro případ poruchy motoru. V této úpravě byla drezína pouze pro tři osoby. Jiný model traťmistrovského kola pro jednu osobu téhož výrobce byl vybaven motorem Jawa 175, třírychlostní převodovkou, umožňující rychlost až 60 km/h, čelisťovou brzdou předních a pásovou brzdou zadních kol, čelním světlem a houkačkou. Velmi podobné traťmistrovské kolo s motorem o výkonu 2 k dodávala i Dresinia. Doplňme ještě, že různé úpravy motorového pohonu velocipédových traťmistrovských kol spalovacími motory si realizovaly samy provozní okrsky např. v Kežmarku, Liberci, Dvoře Králové nad Labem či Nemšové. Zajímavá je jistě skutečnost, že podobné drezíny tzv. lavicového provedení se vyráběly ještě i v roce 1942, což dokládá např. zástupce produkce německé firmy Beilhack Rosenheim, který na našem území zůstal po 2. světové válce. Drezína s nekrytou lavicí pro dvě osoby měla rám z trubek, hnací motor o výkonu cca 4,1 kW, čtyřrychlostní převodovku, brzděné obě nápravy, hmotnost 110 kg a konstrukční rychlost 80 km/h. Po druhé světové válce u nás zůstalo rovněž několik německých lehkých otevřených drezín ILO, určených pro dvě osoby; měly trubkový rám a motocyklový motor.

Komentáre

Pridaj komentár