V polovině 70. let zahájil VÚŽ Praha vývoj domácího stroje pro povolování a utahování upevňovadel. Jeho výsledkem byla dvouvřetenová zatáčečka, která se ale již při zkouškách neosvědčila. Jednalo se o typ DZ 73, což bylo dvounápravové vozidlo, na jehož rámu se nacházela prosklená pracovní kabina s pracovním a ovládacím zařízením. V přední části, mimo kabinu, byl umístěn naftový 

V polovině 70. let zahájil VÚŽ Praha vývoj domácího stroje pro povolování a utahování upevňovadel. Jeho výsledkem byla dvouvřetenová zatáčečka, která se ale již při zkouškách neosvědčila. Jednalo se o typ DZ 73, což bylo dvounápravové vozidlo, na jehož rámu se nacházela prosklená pracovní kabina s pracovním a ovládacím zařízením. V přední části, mimo kabinu, byl umístěn naftový motor. Zatáčecí vřetena byla umístěna mezi nápravami. Jedna náprava byla použita z MUV 69, druhá z PV. Vozidlo bylo vybaveno kotoučovou přímočinnou brzdou kombinovanou se samočinnou brzdou pro přívěsné vozíky. Zatáčečka byla vybavena ruční parkovací brzdou, která prostřednictvím lankového převodu působila na zadní nápravu. Při práci se využívala elektropneumatická manévrovací brzda. Při zkouškách, které probíhaly do roku 1976, byly zjištěny určité konstrukční nedostatky. To zřejmě vedlo k výrobě typu ZČ 300, rovněž na základě projektu VÚŽ, který vznikl pravděpodobně přestavbou DZ 73. Jeho zkoušky probíhaly již na konci roku 1976, kdy byl pro pohon použit motor Tatra T 912-3. Ten byl později zaměněn za motor Zetor a zkoušky probíhaly až do roku 1978. Přenos výkonu v přepravním režimu byl mechanický, v pracovním režimu hydrostatický. Na rámu, mezi nápravami, byla umístěna dvě hydraulicky ovládaná pracovní ústrojí, která měla možnost vodorovného i svislého pohybu pomocí hydraulických válců. Utahovací vřetena byla poháněna elektromotory a umožňovala práci na všech typech podkladnic v rozmezí rozteče 155 až 380 mm. Uvažovalo se také o vývoji výkonnější verze, vycházející z ZČ 300, s označením AZ 750. Ta měla být vybavena výkonnějším motorem a čtyřmi vřeteny nad každým kolejnicovým pásem, což by umožňovalo práci na dvou pražcích současně. Vřetena měla být poháněna hydraulicky, s možností protočení upevňovadel s namazáním. Tento typ se však, patrně z důvodu dodávek strojů DZ 500, do výroby nedostal.

Komentáre

Pridaj komentár