Stroje na pokládku koľají a výhybiek

Technologie pokládky a snášení kolejových polí resp. výhybek zásadním způsobem ovlivňuje dobu potřebnou pro výstavbu nebo rekonstrukci kolejí nebo staničních zhlaví. Proto i výroba mechanizace určené k tomuto účelu směřovala jak k ulehčení namáhavé fyzické práce, tak ke zvyšování produktivity práce. První stroje se u nás při pokládce začaly používat v meziválečném období a byly to soupravy německých ručních konzolových jeřábů typu...  

Technologie pokládky a snášení kolejových polí resp. výhybek zásadním způsobem ovlivňuje dobu potřebnou pro výstavbu nebo rekonstrukci kolejí nebo staničních zhlaví. Proto i výroba mechanizace určené k tomuto účelu směřovala jak k ulehčení namáhavé fyzické práce, tak ke zvyšování produktivity práce. První stroje se u nás při pokládce začaly používat v meziválečném období a byly to soupravy německých ručních konzolových jeřábů typu Neddermeyer pro pokládku kolejových polí, které pojížděly po pomocné kolejnicové drážce, a parní jeřáby, které byly dislokované jako nehodové u tehdejších výtopen a používaly se při obnovách výhybek. Na konci 40. let byly do provozu uvedeny tuzemské ruční pojízdné portálové jeřáby pro pokládku kolejových polí Ing. Vošahlíka odlehčené konstrukce, které se značně rozšířily. V 60. letech byla tato technologie doplněna jeřáby s elektrickým pohonem, které se však již nerozšířily, a to zejména z důvodu počínajících dodávek výkonnějších strojů. Těmi v té době byly sovětské kladecí jeřáby typu UK 25/9 s nosností 9 t, často podle konstruktéra označované jako jeřáby systému Platov, jejichž dovoz byl zahájen v první polovině 60. let. Kladecí jeřáby UK 25/9 byly postupně doplňovány výkonnějšími stroji UK 25/10,5 a později nahrazovány typem UK 25/18 o nosnosti 18 t, které byly dodávány až do konce 80. let. V 60. letech začal domácí průmysl dodávat nakladač mostních provizorii a zejména pokladače kolejových polí PKP 25/20 o nosnosti až 20 tun, zpočátku využívané především železničním vojskem. Tyto pokladače byly v různých modifikacích vyráběny až do roku 1991, kdy byl dodán poslední PKP 25/20i. Pro pokládku výhybek sevyužívaly kolejové jeřáby různých typů. Všechny uvedené stroje pracovaly na principu snášení starých a pokládky předem smontovaných kolejových polí.
Na začátku 80. let začaly ČSD uvažovat o nákupu moderního obnovovacího vlaku, tzv. stroje pro oddělenou pokládku koleje, který kolejový rošt vyměňuje kontinuálně. Za tímto účelem byly na našich tratích předvedeny stroje P811S firmy Matisa v roce 1984 a SUM 1000 firmy Plasser & Theurer v roce 1985. Volba padla na stroj rakouské firmy a v roce 1986 byl do provozu nasazen obnovovací stroj SUM 1000 CS. Odlišné technologie pokládky se u nás začaly zavádět až v souvislosti se společensko-ekonomickými změnami po roce 1989, kdy soukromé stavební společnosti začaly používat stroje dovezené ze zahraničí (např. Geismar UWG, Valditera TLP 550 T 28, Desec TL 50), což souviselo především s výstavbou koridorů a používáním výhybek na betonových pražcích, pro jejichž pokládku kolejové jeřáby již nepostačovaly. Podobně jako jiné pracovní stroje a kolejová vozidla byly rovněž některé starší kladecí prostředky rekonstruovány a modernizovány; tak vznikly jak modifikace jeřábu UK 25/18, tak zejména značný počet různých verzí pokladačů PKP 25/20.
Železniční kolejové jeřáby, které se používají i pro kladení jednotlivých dílů železničního svršku, jsou uvedeny v kapitole 7. Pokladače PKP, upravené pro pokládku kolejí s rozchodem 760 mm a 1000 mm, jsou popsány v kapitolách, věnovaných strojům pro úzkorozchodné tratě.