Dvojcestné vozidlá

Dvoucestná vozidla zaujímají mezi speciálními vozidly mimořádné postavení z důvodů specifických znaků svého konstrukčního uspořádání. Navíc se jedná o vozidla, která se na našich tratích ve větším rozsahu objevila až v posledních dvou desetiletích. Proto považujeme za vhodné uvést zde jejich definici, která je označuje jako stavební stroje nebo silniční vozidla typově schválená pro provoz v terénu případně na pozemních komunikacích, vybavená...  

Dvoucestná vozidla zaujímají mezi speciálními vozidly mimořádné postavení z důvodů specifických znaků svého konstrukčního uspořádání. Navíc se jedná o vozidla, která se na našich tratích ve větším rozsahu objevila až v posledních dvou desetiletích. Proto považujeme za vhodné uvést zde jejich definici, která je označuje jako stavební stroje nebo silniční vozidla typově schválená pro provoz v terénu případně na pozemních komunikacích, vybavená zařízením, umožňujícím jejich pohyb po kolejích, tzv. kolejovými adaptéry. Převážná většina dvoucestných vozidel je vybavena vlastním pohonem.

Pro snazší a přehlednější popis jednotlivých typů použijeme jejich rozdělení v souladu s platnou evropskou normou. Ta podle konstrukčního uspořádání pojezdu a s ním souvisejícího přenosu tažných a brzdových sil dělí dvoucestná vozidla při jejich činnosti na koleji v zásadě do tří skupin:
a) tažné a brzdové síly zajišťuje tření pneumatik silničního vozidla o hlavy kolejnic, svislé zatížení od vozidla je rozděleno na silniční i železniční kola, u některých typů jsou zatížena kola pouze jedné silniční nápravy (a1). Železniční kola slouží pouze k bezpečnému vedení vozidla po koleji. Při tomto uspořádání je v dolní části zpravidla překročen obrys pro kolejová vozidla, což vyžaduje dodržování stanovených opatření v místech pevných zařízení dopravní cesty, např. počítačů náprav (nadzvednutí jedoucího stroje a přejetí překážky setrvačností),
b) tažné a brzdové síly při činnosti vozidla na koleji zajišťují pouze kola železniční, která jsou zpravidla všechna hnací a jsou oddělena od kol silničních; svisle zatížena jsou pouze kola železniční,
c) tažné a brzdové síly zajišťují pouze kola železniční, ale nepřímo, třením od silničních kol; svisle zatížena jsou pouze kola železniční.
a)
image description
a1)
image description
b)
image description
c)
image description

Pokud mají některá vozidla odlišné, specifické uspořádání pojezdu, je jejich provedení v textu popsáno.
Poznámka
Pro systém pojezdu dvoucestného vozidla s hnacími, zpravidla hydrostaticky poháněnými železničními koly, se používá název „ocel – ocel“, pro frikční systém pojezdu „guma – ocel“.
První silniční vozidla využívající adaptéry pro jízdu po koleji byly pravděpodobně vojenské nákladní automobily, které v roce 1945 používala v západních Čechách americká armáda. U ČSD proběhly zkoušky s nákladním automobilem GMC, vybaveným kolejovými adaptéry firmy Evans Products Co., v Plzni v říjnu 1947, jejichž výsledek nebyl uspokojivý (náchylnost k vyšinutí, ničení pneumatik přídržnicemi, absence tlakovzdušné brzdy). ČSD o tato vozidla neprojevily zájem a několik beden s dalšími adaptéry, ze zásob UNRRA, zůstalo zřejmě bez dalšího využití.
Prvním provozovatelem dvoucestných vozidel a jim podobných strojů u nás bylo díky svému specifickému určení a z něj vyplývajícímu zaměření činnosti železniční vojsko. To provozovalo již v 60. letech jak automobilní techniku doplněnou kolejovými adaptéry, tak i speciálně upravené pásové dozery s plaznicemi, uzpůsobenými pro jízdu po koleji. V následném období do roku 1990 se v provozu na našich kolejích dvoucestná vozidla s několika výjimkami téměř neuplatnila. Naproti tomu od roku 1990 jsou dvoucestná vozidla, zejména dvoucestná rypadla, nejvíce se rozvíjející skupinou speciálních drážních vozidel.
Z dvoucestných vozidel jsou nesporně nejrozšířenějšími dvoucestná rypadla, která využívají především stavební firmy k mnoha činnostem při opravách a rekonstrukcích tratí i na stavbách železničního spodku. Konstrukční uspořádání pracovních částí (otočných nástaveb) dvoucestných rypadel všech typů je téměř shodné, a proto jejich obecný popis uveden před částí věnovanou jednotlivým typům. Na otočné nástavbě kolového podvozku rypadla se vzadu nacházejí hnací motor s příslušenstvím, zdrojová skupina hydraulické soustavy a protizávaží, v přední části je výložník rypadla a kabina obsluhy. Výložník je upraven pro montáž různých přídavných zařízení, z nichž se nejčastěji využívají drapáky a k úpravě profilu kolejového lože svahovací lžíce. Novější dvoucestná rypadla mohou být používána i jako zdvihací zařízení. Otočná nástavba je konstruována tak, aby svou zadní částí při práci na dvojkolejné trati nezasahovala do průjezdného průřezu sousední provozované koleje, tj. pro osovou vzdálenost kolejí větší nebo rovnou 4,0 m má naprostá většina strojů vzdálenost zádě nástavby od osy otáčení nejvýše 2,0 m. Nemálo dvoucestných rypadel jejich současní provozovatelé odkoupili od zahraničních stavebních firem.
Bezkolejové čističky Dragavcev a BČ 150, štěrkovým pluhům podobné dvoucestné stroje a dvoucestné automobily GAZ a U 1650.1 ZW pro práce na trakčním vedení jsou popsány v příslušných vláknech.